Jak pomáhají dobrovolníci z Královédvorské Arniky v Domově důchodců a v Diakonii

Jak kdy, zhruba 3-5 lidí, kteří pomáhají většinou na společenských akcích, které pro klienty pořádáme.

Jsme strašně rádi, že sem dobrovolníci chodí. Hlavní je, že to jsou lidé zvenčí. Je to pro klienty impuls. Leckdy jsou to lidé upoutáni na lůžko, bez příbuzných. Mnohdy jsou odevzdaní, apatičtí. A pro nás je hrozně složité je aktivizovat. Když se u nich objeví někdo nový - jiný, než na koho jsou zvyklí, tak se to často daří mnohem lépe. To jsem zažil i já sám. Když jsem před několika měsíci nastupoval, tak jsem byl nová tvář a všichni si se mnou chtěli povídat. Nyní se už známe a zájem o mne opadl. Tedy jsme rádi za každého člověka, který k nám přijde.

Hodně jsem to viděl v Brně. Ale i tady v okolních městech už se dobrovolnictví začíná objevovat. Arnika už má ale už dlouhou tradici a určitě jsme zde dál než jiná města.

Už jsem tu 6 let a už tehdy sem dobrovolníci chodili. 

Hlavně vnesou jiný úhel pohledu, vnesou jiná témata. Nabídnou klientům jiné aktivity. Důležité také je, že k nám chodí jako dobrovolníci i pánové, protože většina personálu zde jsou ženy. Chodí sem i mladý učitel Robert Hoc, který je zcestovalý a sečtělý - umí otevřít nejrůznější témata. Klienti se na povídání s ním vždycky moc těší. Další se těší na pana Štěpaře, který Diakonii založil a vybudoval a nyní v důchodu pravidelně dochází a klientům čte z knížek.  

Tomuto oddělení říkáme VÁŽKA a je pro lidi, kteří vnímají jen zbytky smyslů. A i tam dobrovolníci docházejí číst knížky, popřípadě s klienty jdou na malé procházky. I zde to má na klienty velmi pozitivní vliv, zvláště když nefungují vztahy v rodině a klienti nemají návštěvy. 

Ne - už z podstaty dobrovolnictví musí ti lidé hlavně chtít sami pomáhat. Máme ale třeba dohody se ZOO a dalšími organizacemi, že doprovod lidí má vstup zdarma, nebo s výraznou slevou. Pro aktivní zdravé důchodce, kteří ale mohou chodit a mohou a chtějí pomáhat, chtějí si popovídat, být ve společnosti, i tato drobná pomoc může být jeden z impulsů přijít a vyzkoušet si to :-)

To je přesně případ Akademického malíře pana Františka Kalenského, který sem za klienty chodí už asi 6 let malovat. On klienty tak dokáže pošťouchnout a vyhecovat, že malují i ti, kteří stále tvrdili, že malovat neumí a nemohou. No a nyní využívá i on naše služby. Vzhledem ke svému zdraví občas potřebuje doprovody. Takže on pomáhá nám a my jemu :-)

Ve fotogalerii jsou ještě fotky z Domova svatého Josefa, kde Arnika také hodně pomáhá. Odtut přineseme článek za několik dní.