Taťána Ruprichová, autorka královédvorského papírového betlému: „Když maluju, tak jsem šťastný člověk”.

FOTOGALERIE - Taťána Ruprichová - obrazy

Zobrazit zmenšené náhledy VŠECH fotografií

Studium

Již jako dítě cokoliv vyráběla, dělala nadšeně kronikářku či nástěnkářku a ráda šila. Proto si původně vybrala další vzdělání na střední škole oděvní v Prostějově, ale nakonec nastoupila na školu, kde se vytvářely textilní vzory: vyšší průmyslovou školu textilní s výtvarným zaměřením v Brně. Po jejím absolvování nastoupila v královédvorské Tibě jako raportérka (překreslování navržených vzorů do určité velikosti), aby zanedlouho vstoupila do návrhářského cechu. Pracovala v Tibě 23 let.

Návrhářka v Tibě

Každý rok jezdili zaměstnanci kreslírny státního podniku TIBA povinně na několikadenní školení v plenéru a na seminář Ústavu bytové a oděvní kultury (ÚBOK). Tyto vzdělávací akce měly návrháře inspirovat k další tvorbě, stejně jako účast na výstavách a módních přehlídkách v západním Německu, kam se však většinou dostali jen vybraní lidé. Na těchto akcích si paní Ruprichová stále silněji uvědomovala, co chce skutečně dělat: malovat obrazy. Ještě za komunismu si malovala obrázky do šuplíku, obrazy volně malovat a prodávat tenkrát nemohla. Dostat ze sebe naplno léty nastřádanou inspiraci tak mohla až po revoluci. 

Po odchodu z Tiby si v roce 1990 zařídila živnostenský list. Nebála se, těšila na svobodnou tvorbu a rozdělení pracovního dne dle svých preferencí. Již v Tibě měla nejraději, když dělávála „přesčas” pozdě odpoledne: všichni byli pryč, rozsvítila si lampičku a v klidu si zhmotnila své nápady. Když ji někdo nutil dělat v určitou hodinu, nápady často nepřicházely. Naštěstí poslední 2-3 roky v Tibě již zažila volnou pracovní dobu. Její vedoucí jezdil do Paříže pro výkresy a zjistil, že kreativním lidem se nechává při práci volnost. Umožnil návrhářům pracovat přes týden doma, v pátek mu přinesli ukázat své návrhy. Vyhovovalo jí to. Je spíše sova než ranní ptáče a až k večeru má nejvíce pracovní energie. 

Porevoluční tvorba

Nikdo jí však po jejím odchodu z Tiby nevěřil, že se dokáže malbou uživit, měli jí za blázna. Její vnitřní přesvědčení o správném rozhodnutí bylo o to silnější. K malování si zpočátku přivydělávála jako jedna z prvních v regionu prodejem kosmetiky Oriflame, čehož vůbec nelituje - mnohé se u toho naučila a získala svůj okruh zákazníků. Vždy se 2 týdny věnovala malbě a 2 týdny kosmetice. Vyhnula se tak také finančním výkyvům, které umělecká tvorba přináší, a rychleji se dostala v regionu do povědomí.

Samotný úspěch v prodeji obrazů nenachal na sebe dlouho čekat. Již její první výstava ve Vrchlabí byla velmi úspěšná. Nejenže tam prodala hodně svých děl, ale zároveň si tenkrát hodně obrázků odvezla galeristka z Hradce Králové, která si hned s paní Ruprichovou sjednala další výstavu: v galerii Barbara, kde vystavuje pravidelně dodnes. Paní Ruprichová byla tenkrát sama mile překvapená. Nezapomene na moment, kdy malé obrázky pod sklo, které měla pod celou vitrínou, si všechny koupil jeden podnikatel - jako suvenýr pro obchodníky v cizině - a ona neměla další. Výstava se tak musela přeorganizovat. Někdy se obrazy ani nestihly na připravované výstavě pověsit. Třeba jako tomu bylo v případě obrazu Očekávání (110 x 55 cm), který si koupil ještě před zahájením výstavy tehdejší ředitel ČEZu.

Po revoluci také hodně cestovala. Samozřejmě jezdila nejdříve k moří, ale nejvíce se jí líbilo v Irsku a v Paříži. Za svá nejšťastnější léta považuje období 1990-2000.

Současná tvorba

Na nedostatek práce si nestěžuje. Nyní tvoří pro galerie, na zakázku, ale i věnuje se i charitativní činnosti jakou jsou například filmové klapky pro zlínšký filmový festival. Před vánoci má obzváště napilno a také jí spíše než nedostatek práce trápí, že zřejmě nestihne namalovat obrazy pro letošní březnovou výstavu malířů Královéhradeckého kraje v galerii Barbara. Na jaře bude slavit se svými spolužáky 50 let od maturity a zároveň své 70. narozeniny, které oslaví 4. května vlastní výstavou.

Královédvorský betlém

Letos mělo městské muzeum ve Dvoře Králové možnost vydat královédvorský papírový betlém. Více než osmdesátiletý akademický malíř Jiří Škopek z Jaroměře, který většinu papírových betlémů, ale také vánočních pohlednic pro tento kraj zpracoval, již zakázky nepřijímá. Oslovili tedy místní malířku - Taťánu Ruprichovou. Ačkoliv zezačátku váhala, zakázku přijala. A jak sama přiznává, s betlémem se trochu prala. Přeci jen celé postavičky již dlouho nemalovala: týden jí trvala malba temperou pozadí, další týden detaily. S úkolem zakomponovat do betléma i místní historii se vypořádala skvěle: jako dárek Ježíškovi je na královédvorském betlému přinášena role plátna a vánoční ozdoby. V královédvorském betlému nechybí vyobrazené dominanty místní architektury i přírody. 

Kateřina Sekyrková

Jak si dále v životě vedou další kreativní lidé z Tiby? Pošlete nám tip na člověka, jehož životní příběh by neměl na našem portále chybět!